Easter Tournament Ostrava 2018

Mohelnické tygřice uspěly na mezinárodním poli a z Ostravy dovezly pohár a bronzové medaile!

V době Velikonočních svátků se tým mohelnických basketbalistek a basketbalistů kategorie U10 zúčastnil čtyřdenního mezinárodního basketbalového turnaje v Ostravě „Easter Tournament Ostrava 2018“. Jednalo se o již 23. ročník turnaje s mezinárodní účastí přibližně patnácti set dětí všech věkových kategorií z České republiky, Slovenska, Polska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Finska, Německa a řady dalších zemí. My jsme se do Ostravy vydali v následující sestavě: Ellnerová Kateřina, Froncová Eliška, Grohar Šimon, Gürbüz Helena, Kučerová Marie, Lávičková Adéla, Macháček Vojtěch, Macháčková Barbora, Motejzíková Nela, Navrátilová Adéla, Nosková Amálie, Šípková Monika, Zapletal David, hlavní trenér Kučera Petr, asistent Macháček Jan a kustod Navrátil František.

Naše kategorie obsahovala šestici týmů, což v turnajové matematice znamenalo pět těžkých zápasů ve čtyřech dnech. To že o nás bude ve světě slyšet, jsme dávali najevo již na vlakovém nádraží v Mohelnici, kde jsme nasedli na vlak směr Ostrava. Tři dospělí a třináct dětí obsadilo půlku vagónu tím způsobem, že hned všichni věděli, kdo jsme, kam jedeme a že chceme přivést medaili. Vytyčili jsme si totiž neskromný cíl vyhrát minimálně tři zápasy, což by mělo na „placku“ stačit. Stejným způsobem jako cesta vlakem proběhla i cesta MHD napříč Ostravou, aklimatizace v hotelu a oběd ve školní jídelně. Všude nás bylo zkrátka plno až do 18:00, kdy nás čekal první zápas s pro nás neznámým týmem ŠBK Sadská.

Pro obě strany to byl první zápas v turnaji, čemuž odpovídal i vstup do utkání. Oba dva týmy se vzájemně oťukávaly a rozkoukávaly. Bohužel pro nás, prvním kdo chytil šanci za pačesy a vlétl na vyjeveného soupeře, byla Sadská. Možná to bylo tím, že na náš tým dolehla turnajová atmosféra a přemohla ho nervozita, ale z dravosti a chtivosti balónu nás bohužel mohl školit soupeř. Než jsme se nadáli, první čtvrtina skončila 0:6. Pak jsme se konečně zapojili do hry i my. Amálka Nosková dala trestné šestky a koš, stejně tak Barča Macháčková ukořistila rozehrávku a přidala další dva body. Mezitím však soupeř nezahálel a plynule skóroval dál, takže po poločase svítilo na ukazateli pro nás nepříznivé skóre 6:12 a na nás sedla deka. V obranné činnosti jsme nehráli zase tak špatně, ale ta naše útočná efektivita. Na každý koš se šíleně nadřeme, na každý koš potřebujeme deset šancí. Nedařil se nám doskok a prostě nic a s tím se v moderním dívčím basketu vyhrát nedá. Když jsme ve třetí čtvrtce přidali z rukou Elišky Froncové jen jeden koš a ve čtvrté pak poslední koš dal David Zapletal, zkáza byla dokonána a sní i první prohra na turnaji 10:26.

Na programu tohoto dne byla kromě večeře ještě turnajová diskotéka pro děti a setkání všech trenérů. Trenérská diskuze proběhla standardně na úrovni, došlo na výměnu názorů a zkušeností s trénování mládeže a tak podobně. Pro nás významná událost se stala bohužel na dětské diskotéce, kde si Eliška Froncová narazila zápěstí levé ruky. Minimálně pro následující dva dny jsme tedy byli bez Elišky.

Ve druhém zápase nás čekal rival z Českého Těšína, kterého důvěrně známe z naší oblastní soutěže a se kterým hráváme vždy vyrovnané a napínavé zápasy. Poslední vzájemné utkání v Mohelnici jsme vyhráli, takže sebevědomí bylo na naší straně a přenesli jsme si ho i do prvních minut zápasu. Na soupeře jsme vlétli jako velká voda. Konečně se rozstřílel Šimon Grohar s Amálkou Noskovou, přidala se Áďa Navrátilová a rázem jsme po první čtvrtině vedli 13:4. Následně se o slovo přihlásila Maruška Kučerová, Monča Šípková a David Zapletal, který uzavřel první poločas jedním ze svých typických průniků a upevnil naše vedení 20:8. Nutno podotknout, že se nám velice dařila obrana. Kačka Ellnerová, která jako naše nejlepší obránkyně vyfasovala nejlepší a nejvyšší hráčku soupeře bezchybně plnila pokyny trenérů a nedovolila soupeři dát ani koš. Výsledkem toho byla fantastická třetí čtvrtina, kdy nám dal soupeř pouze jediný koš, zatím co my jsme přidali dalších dvanáct bodů 32:10. V poslední čtvrtině byl zápas prakticky rozhodnutý, takže pravidelným střídáním jsme rozložili herní vytížení rovnoměrně mezi všechny hráčky a hráče a pošetřili tak síly do dalších zápasů turnaje.

V dalším zápase nás čekal opět známý soupeř z oblastního přeboru, tým Ostravy „B“. Pokud jsme chtěli splnit plán o třech vítezstvích a nenechávat nic náhodě a na poslední dva zápasy, museli jsme urvat vítězství. Během sezóny se nám nad Ostravou zvítězit nepodařilo, ale proč by se to nemohlo stát právě teď a tady. Zápas sice otevřela hráčka Ostravy, ale pak dali tři koše v řadě Šimon Grohar, Amálka Nosková a Áďa Navrátilová. Amálka přidala další dva body z trestných hodů a rázem jsme vedli 8:2. Pak přišel na naší straně trochu útlum. Vildová z Ostravy s číslem 6 dala tři koše z toho jeden s faulem a rázem bylo téměř vyrovnáno. Stav po první čtvrtině 11:9. V následující čtvrtině došlo na střídání pětek, což znamenalo, že se na hřiště dostala velice dominantní ostravská hráčka Červenková s číslem 20, která vyniká jednak svými tělesnými proporcemi, je více jak o hlavu vyšší jak naše nejvyšší hráčka a pak svoji kvalitní a agresivní hrou. Její přítomnost se také hned odrazila na hře Ostravy a hlavně na skóre. I přes snahu Kačky Ellnerové jsme měli obrovské problémy v obraně a následně i v útoku. Ostravanky během chvilky otočily skóre a začaly diktovat tempo zápasu. Především David Zapletal s Kačkou se sice pokusili přidat pár bodíků, ale i tak jsme v poločase prohrávali 17:25. Ve třetí čtvrtině se na hřiště dostaly opět čerstvé síly a nám se začalo zase trochu dařit. Částečně to bylo tím, že se nám podařilo ubránit ostravskou dvacítku, ale hlavně jsme se rozstříleli. Soupeř nám dal šest bodů, zatímco my devět. Před závěrečnou částí zápasu jsme prohrávali už jen o pět bodů 26:31. Před poslední částí jsme si řekli, že zkusíme se zápasem něco udělat. Hrál se kontaktní basketbal, hodně se faulovalo. Červenková s Vildovou na straně soupeřek přesto skórovaly. My, ačkoliv jsme se snažili a dělali jsme, co jsme mohli, jsme se na koš strašně nadřeli. Čtyři neproměněné trestné hody se nám nakonec staly osudnými a zápas jsme o tři body prohráli. 34:37.

K tomuto zápasu bych rád uvedl několik poznámek. Uhráli jsme prozatím náš nejlepší výsledek s Ostravou vůbec, a ačkoliv to tak z popisu průběhu zápasu nevypadá, tak zápas se dal dotáhnout do vítězného konce. Tato prohra nás mohla ve finále hodně mrzet, protože nás odsoudila k nutnosti vyhrát oba poslední zápasy a to může být vždy ošemetné. Zejména nás mrzely neproměněné trestné šestky v poslední čtvrtině. Co bych zde chtěl ale pro upřesnění dodat je, že standardní pravidla pro minibasketbal říkají, že každý hráč smí nastoupit během zápasu jen ve dvou čtvrtinách. Turnajová pravidla byla trochu upravena a umožňovala v poslední čtvrtině nasadit do hry i hráče a hráčky, kteří již dvakrát hráli. Této výjimky z pravidel zkušený trenér soupeřek bohužel pro nás využil a nasadil do hry v poslední čtvrtce obě dvě své nejlepší hráčky, ačkoliv obě již hrály ve dvou čtvrtinách. Do teď si v trenérském štábu říkáme, co by se dělo, kdyby tomu tak nebylo a hrálo se dle klasických pravidel.

Poslední den turnaje a nás čekaly dva těžké zápasy, které pokud jsme chtěli pomýšlet na medaile, jsme museli vyhrát. Prvním z nich byl ranní zápas se soupeřkami ze slovinské Litije. Přípravu jsme nechtěli nikterak podcenit, takže holky absolvovaly pohovory a analýzu předchozích zápasů na videu. Rozebrali jsme si naše chyby a slabiny soupeřů. Věděli jsme, že na straně soupeřek, jsou zase dvě hráčky vzrůstově a možná i věkově větší a že je bude potřeba bránit takticky od poloviny hřiště. První čtvrtina ukázala, že to opravdu bude těžký a vydřený zápas, přetahovaná o každý bod. Jeden koš dali oni a jeden my. Oni házeli trestné šestky, my jsme také házeli trestné šestky a tak dále. Po první čtvrtce tedy 8:7 pro nás. Ve druhé čtvrtce pokračoval urputný boj a každý bod. Konečně se na turnaji více rozehrála Áďa Navrátilová, která dala šňůru šesti bodů, ale jinak jsme začali tahat za kratší konec. V poločase už jsme o dva body prohrávali, 19:21. Z dvaceti jedna bodů dala čtrnáct pouze jedna hráčka. Ano byla to právě jedna z těch starších a větších. Ve třetí čtvrtce na nás sedla krize. Bylo nutné nechat odpočívat opory týmu, protože toho měly jednak plné zuby a také kvůli dodržení pravidla o střídání. Do konce čtvrtiny chyběly dvě minuty a my jsme prohrávali 26:34 a to je v dětském basketbale už hodně. Vzali jsme si oddechový čas, trenér Kučera si šel do šatny dát ránu z defibrilátoru, protože se o něj pokoušel infarkt. Bylo nutné se rozmyslet, co teď. Buď budeme dále pravidelně střídat, aby si zahráli všichni, nebo se ti, co jsou tak zvaně v laufu, zmáčknou a pokusíme se tak zápas ještě otočit v náš prospěch. Bylo rozhodnuto, protočili jsme střídačku a šlo se do boje. Se štěstím nám tam padl koš a koš s faulem, takže do poslední části zápasu jsme šli za stavu 30:34 pro Slovince. Mohelnické týmy se vždy vyznačovaly dobrou a tvrdou obranou. Zkusili jsme hru tedy trošku přitvrdit a soupeřům znepříjemnit. Sice jsme přestali dostávat laciné a rychlé koše, ale velice brzy jsme jako tým dosáhli limitu pěti faulů, takže se od druhé minuty každý náš faul trestal trestnými šestkami. Naštěstí pro nás dolehla atmosféra zápasu i na soupeřky. Ze šestek se přestaly trefovat, navíc rozhodčí z důvodu přešlapu neuznal několik hodů a to byla šance pro nás. Kačce Ellnerové se podařilo několikrát chytře rozehrát na Davida Zapletala a ten se hnal na koš, přičemž byl zastaven jen za cenu faulu a většinou při střelbě. Minutu do konce zápasu za stavu 37:40 byla faulovaná Adélka Navrátilová a dala obě šestky, 39:40. Rozehrává soupeř, my hrajeme pres po celém hřišti. David vypichuje míč a dribluje v rohu…FAUL!. Házíme dvě šestky, JEDNU dáváme! 40:40. Slovinky rozehrávají z podkoše, my opět presujeme. Míč se dostává k Davidovi a zase FAUL. Házíme šestky, první skáče po obroučce a jde ven. Druhá jde také ven, ale Kačka doskakuje. Hned se po ni plazí tři protihráčky a vypichují míč do zámezí. Rozehráváme pod soupeřovým košem cíleně na Davida Zapletala. Má míč a je opět faulován. Házíme šestky, do konce zápasu je 11 vteřin! Hala bouří. David se připravuje na střelbu, vypadá klidně. O Petra Kučeru se pokouší druhý infarkt. První hod se kutálí po obroučce a jde VEN. Druhý hod, a je to koš, je to KOŠ. Vedeme 41:40. Bráníme v rozehře. Hlavně neudělat faul. Soupeřky se dostávají na naši polovinu (7, 6, 5) a hrají dlouhou nahrávku pod koš. Kačka vypichuje míč 4, 3, 2, 1. Vyhráli jsme, vyhráli jsme. UF. Infarktová poslední čtvrtina, ve které padly pouze dva normální koše, a házelo se 22 trestných šestek. Byla to taktická bitva a my byli ti šťastnější. Naděje na medaili stále žije.

Rychle na oběd a zpátky do haly na poslední zápas s Ostravou „A“. Porazit papírově nejslabšího soupeře by měla být formalita, ale víte, jak to bývá, když se má vyhrát to poslední utkání. Snažili jsme se holky a kluky nabudit, aby nic nepodcenili a šlapali hned od začátku naplno, ale už toho bylo po čtyřech dnech basketbalu asi hodně. S koncentrací to bylo jako na houpačce. Do zápasu jsme vlétli jako uragán a vybojovali vedení 10:2. Pak ale přišla pasáž, kdy jsme se jen koukali, jak se kolem nás hraje basketbal. V poločase jsme vedli jen 21:17, takže žádná procházka růžovým sadem. Na to, že kostru Ostravského „Áčka“ tvořily převážně hráčky o kategorii mladší, jsme měli nečekané problémy. Po třetí čtvrtce jsme vedli 27:22 a byli jak na jehlách, aby se zápas zbytečně nezdramatizoval. Petr Kučera by už třetí infarkt nemusel přežít. Naštěstí se projevila síla kádru, soupeřkám došly síly a my si dokráčeli pro poslední výhru v turnaji 36:24 a celkové třetí místo.

Následoval nástup družstev a vyhlášení. Dostali jsme pohár, Kačka Ellnerová byla nominována do All-Stars týmu turnaje, Vojta Macháček byl nejmladším účastníkem turnaje a všem se na krku houpala krásná bronzová medaile. Abych neopomenul, v rámci turnaje se konalo několik individuální a týmových soutěží. Soutěž v driblinku vyhrál David Zapletal. Soutěž ve střelbě vyhrála Amálka Nosková a Bára Macháčková byla třetí. Týmovou soutěž ve dvojtaktech vyhrál tým Mohelnice. Tak proběhl náš první velký mezinárodní turnaj. Na tým, který nemá žádného velkého sponzora, je to úctyhodný výkon. Co myslíte?

Jan Machacek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *